Hepatitida B

Onemocnění vyvolává virus hepatitidy B. Zdrojem nákazy je nemocný s akutní i chronickou infekcí. Přenos nákazy se uskutečňuje skrze krevní řečiště podáváním krve a krevních derivátů, aplikací nitrožilních drog nebo pohlavním stykem. Nemoc se přenáší i vdechnutím kontaminovaného aerosolu a také z matky na plod. Odhaduje se, že infekcí je postiženo 250–350 miliónů obyvatel po celém světě.

Inkubační doba

Inkubační doba je 40–180 dní.

Projevy a průběh nemoci

Na počátku nákazy dochází ke vzniku nechutenství, nevolnosti, zvracení, poruše trávení, říhání a nadýmání. Také se objevuje bolestivost drobných kloubů rukou a nohou. Hlavní fáze onemocnění může probíhat bezpříznakově, s typickým obrazem žloutenky, ale také s těžkým průběhem a selháním jater. U dospělých vede k chronickému stadiu asi 5–10 % případů, u dětí asi 30–40 % případů. Chronická hepatitida B může časem dojít až ke vzniku jaterní cirhózy a selhání jater nebo k rozvoji zhoubného nádoru jater.

Léčba

Léčba akutní hepatitidy B se zaměřuje pouze na příznaky onemocnění. V případě chronické hepatitidy B se v terapii využívají takzvaná antivirotika. Každý pátý člověk s chronickou hepatitidou B zemře na jaterní cirhózu a každý dvacátý na zhoubný nádor jater.

Spolehlivou ochranou proti nemoci je očkování. Od poloviny roku 2001 je v České republice součástí povinného očkovacího kalendáře. Očkování se doporučuje všem cestovatelům. Vakcína se vyrábí samostatně nebo v kombinaci s očkovací látkou proti virové hepatitidě typu A. Očkování je možné provést u dětí i dospělých. Očkovací schéma závisí na typu očkovací látky.