Jak očkování chrání

Účelem očkování je předcházet infekčním onemocněním – buď úplně zabránit jejich vzniku, nebo výrazně zmírnit jejich případný průběh a následky. Jak přesně očkování v lidském těle funguje?

Imunita člověka má jednu úžasnou vlastnost – schopnost učení. Část bílých krvinek vstupuje do krevního oběhu jako tzv. naivní. Tyto buňky cirkulují v krvi a čekají na setkání s cizorodým organismem. Když se takový „vetřelec“ v těle objeví, část z nich rozpozná, že jde o hrozbu, a začnou proti němu bojovat produkcí protilátek. Pokud není nemoc silnější než my, reakce narušitele postupně zneškodní. Do dalšího života si pak neseme krvinky už ne naivní, nýbrž krvinky, jejichž osudem se stalo bojovat právě proti tomuto škodlivému mikroorganismu. Až se s ním setkají příště, tvorba protilátek bude daleko rychlejší a intenzivnější. Vetřelec nebude mít již podruhé šanci.

Očkovací látka plní v našem organismu roli učitele. Dává nám možnost vyzkoušet si obranu nanečisto, „osahat si“ nebezpečný virus či bakterii bez rizika, že se nakazíme. Obsahuje totiž mikroorganismy, kterým byla odebrána schopnost vyvolat nemoc. Tento základní princip je vždy stejný, konkrétní složení a způsob výroby se u jednotlivých očkování liší. Může se jednat o usmrcené či pouze oslabené organismy, o kousky jejich těl, ze kterých byla pečlivě vyjmuta genetická informace, nebo třeba jen o jejich produkty zodpovědné za onemocnění (např. jimi produkované toxiny).

Odborně se tomuto mechanismu „školení“ našeho imunitního systému říká aktivní imunizace. Liší se od imunizace pasivní, kdy podáváme rovnou protilátky – tím se sice organismu vypomůže v boji s již probíhající nemocí, výuka bílých krvinek však neproběhne, a tak po vymizení protilátek z oběhu nezůstává žádná schopnost ochrany před další nákazou.