Tetanus

Původcem nemoci je bakterie Clostridium tetani. Za příznaky onemocnění je zodpovědný toxin tetanospasmin, který bakterie produkuje. Bakterie se běžně vyskytuje ve střevech koní, hovězího dobytka i člověka, odkud se s výkaly dostává do půdy a prachu, kde ve formě spor vydrží měsíce i roky. K lidské nákaze dochází nejčastěji při poranění. Celosvětově onemocní tetanem asi 1 milión lidí.

Inkubační doba

Inkubační doba se pohybuje v rozmezí několika dnů až týdnů.

Projevy a průběh nemoci

Na počátku onemocnění vzniká pocit namožení svalů, nemocný je neklidný, nespavý, nadměrně se potí a pociťuje bolest a pálení v infikované ráně. Poté dojde ke vzniku zvýšeného napětí žvýkacích svalů s nemožností otevřít ústa. Dále dochází ke stahu mimického svalstva, postižení hltanu se projeví obtížemi při polykání, tuhne i svalstvo šíje. Svalové napětí se postupně propaguje do všech svalů. Největší komplikací je postižení hrtanu se zástavou dechu. Stav je provázen vzestupem teploty s výrazným pocením, vzestupem tlaku krve a zvýšením srdeční frekvence. Vzácnější je lokalizovaná forma nemoci, kdy dojde k postižení pouze svalů v okolí rány.

Léčba

Základem léčby je hospitalizace. V terapii se používají antibiotika a další léky, které mají za cíl potlačit nemoc samotnou i její příznaky. U těžkých forem tetanu dosahuje úmrtnost až 60 %. U lehčích forem dochází ke smrti asi v 6 % případů.

Očkování proti tetanu je v České republice součástí povinného očkovacího kalendáře. Očkovací látka proti tetanu je součástí trojvakcíny – záškrt, tetanus, černý kašel. Přeočkování proti tetanu by mělo následovat každých 10–15 let.