Patříte-li k cestovatelům, kteří rádi poznávají cizí kulturu na vlastní kůži, pak možná toužíte okusit vodní dýmku. Poradíme, jak to udělat s maximálním požitkem a navíc bezpečně.
Hookah, shi-sha, kalian, nargile, hubble-bubble. To jsou některé z termínů, kterými vás vývěsky arabských kaváren a čajoven mohou lákat k vyzkoušení jejich tradičního nástroje uklidnění a odpočinku – vodní dýmky. Díky její rostoucí popularitě mezi českou mládeží vám tento termín pravděpodobně není cizí. Co však možná nevíte, je, kde, proč a jak si vodní dýmku dopřát, abyste dodrželi skutečnou tradici, a pouze nenaletěli obchodnímu záměru mazaných arabských podnikatelů. A také na co si dát pozor, abyste si z této výpravy neodnesli nepříjemný suvenýr v podobě infekční nemoci.
Osmanská siesta
Tradice vodní dýmky je stará zhruba 500 let. Pochází z Íránu, odkud se nejprve rozšířila na východ do Indie, kde si údajně první dýmku vyrobili z vydlabaného kokosu a dutého stébla. Popularitu však získala rychle i na západě a v 16. století se stala symbolem Osmanské říše. Hlavně v Íránu, Turecku, Egyptě, Libanonu či Sýrii je tedy kouření vodní dýmky považováno za tradiční způsob relaxace a společenského setkání. Naopak v Alžírsku či Maroku je rostoucí množství kaváren nabízejících vodní dýmky pouze odpovědí na poptávku lačných turistů, které nemá s tradicí příliš co do činění.
Zdravotní rizika
- Plíce. Tabákový kouř ve vodní dýmce je stejně škodlivý jako ten cigaretový – svým množstvím v jedné „dávce“ dokonce škodlivější. Při častém pravidelném kouření tak přináší i stejná rizika.
- Závislost. I s nikotinem je na tom shi-sha podobně jako cigarety. Pokud to s ní přeháníte, může se ze zábavy rychle stát závislost, která vyžaduje náročné odvykání.
- Infekce. O tomto riziku se často mlčí. Právě infekce vás však bude ohrožovat nejvíc, pokud nepatříte k pravidelným kuřákům a jdete vodní dýmku vyzkoušet pouze kvůli zážitku. Jak konec hadičky, který při kouření vkládáme do pusy, tak i tělo dýmky či voda, skrz kterou kouř probublává, mohou být semeništěm bakterií a virů – například hepatitidy A nebo břišního tyfu.
Bez náustku ani šluka!
Při výpravě za tradicí tak vzhledem k výše uvedeným nebezpečím dodržujte následující pravidla:
- Klidně si připlaťte za seriózně vypadající podnik, kde dýmku dobře vyčistí a použijí kvalitní vodu.
- Na kovový konec hadičky nasaďte jednorázový plastový náustek, který by vám měli přinést spolu s dýmkou. Pokud se tak nestane, nestyďte se o něj požádat.
- Dávejte pozor, aby se náustek nikdy nedotknul koberce či stolku.
- I když se jedná o společenskou záležitost, vodní dýmku vždy sdílejte jen se sobě nejbližšími osobami, ideálně pouze s partnerem. Nevěřili byste, co všechno se dá přenést slinami – například i zubní kaz.
(luko)
